Elektromagnetický stykač je spínač, který má jednu polohu(většinou sepnuto) udržovanou elektromagnetem(cívkou). Jakmile tah cívky přestane působit, stykač „spadne“, což obvykle znamená rozepnutí . Kdy sepne a rozepne lze ovládat dálkově, malými proudy, pomocí jednoduchého spínače, tlačítka,relé apod. Stykače mají většinou zabudovanou tepelnou ochranu proti přetížení. Proti zkratu se však musí jistit.
Úkolem stykače je tedy sepnutí obvodů s vysokým zatížením pomocí jednoduchého ovládacího obvodu s malým zatížením.
Stykač je složen z kontaktů a cívky s jádrem. Cívka po přivedení malého proudu vytvoří magnetické pole a tím přitáhne jádro. S tím jsou spojené silové kontakty, které spojí (nebo rozpojí) obvod s vysokým zatížením.
Ovládací obvod přivede třeba signál od HDO nebo od jednoduchého tlačítka. Silové kontakty ale ovládají mnohonásobně vyšší proudy, třeba napájení motoru , topení nebo bojleru. Ovládací obvod tak může být konstrukčně jednoduchý a levný .
Dnes běžné stykače vypadají jako jistič. Montují se na DIN lištu. Pokud je jich víc vedle sebe, je dobré ob 2 - 3 nechat malou mezeru na chlazení. Cívka i kontakty se při provozu zahřívají.
Důležitou vlastností stykače je bez-hlučnost. Při sepnutí/rozepnutí trochu cvakne. Pokud pracuje na střídavý proud, může (zejména starší stykač) bzučet. To (v bytových rozvodech ) třeba někoho bude rušit. Pro tyto účely lze použít stykače speciální, které tolik necvakají a mají „vnitřnosti“ pomocí elektroniky „usměrněné“. Jsou tedy ovládané střídavým , ale pracují vlastně na stejnosměrný proud, takže nebzučí.