Šikana je nebezpečná, krutá a pro oběť velmi traumatizující. Ve školách bývá bohužel častým jevem. Podle české školní inspekce se s ní potýká 83 procent školských zařízení v ČR. Můžeme děti připravit na to, aby se jí uměly bránit? A lze jí nějak předejít nebo se jí vyhnout?

 Je to možné, ale není to snadné. Jedním z prvních problémů šikany je to, že se děje skrytě. „Pro oběť bývá bolestivé a zraňující, když musí mluvit o svém týrání,“ říká Michal Kolář, terapeut, který se bojem proti šikaně dlouhodobě zabývá. „Hrozí jí, že ztratí poslední zbytky sebeúcty. Navíc má strach, a proto se často podřizuje skupině, která jí velí, aby mlčela.“

Spoléhat nemůže ani na uvědomělé spolužáky. „Pokaždé, když se mediálně provalí drsný případ šikany, lidé se diví: Jak se to mohlo stát? Proč žádné dítě neupozornilo na problém mnohem dřív? Otázky mají jasnou odpověď. „Žádné z nich nechce být jejím příštím cílem,“ tvrdí americká klinická psycholožka Eileen Kennedy-Mooreová.

Téměř každé dítě je někdy kruté nebo udělá špatné rozhodnutí. Realističtí rodiče mohou s malým hříšníkem pracovat a brát ho jako chybující dítě.

K mlčení podle ní vede i takzvaný efekt přihlížejícího. Odborně se mu říká pluralitní ignorance. Adolescenti mají totiž silnou potřebu neodlišovat se. Speciálně chlapci jsou náchylní k tomu, aby schvalovali to, o čem předpokládají, že je zájem skupiny. Ať už jde o alkohol, sexuální experimenty nebo násilí.

 Tohle by moje dítě nikdy neudělalo

„Psychologové také používají termín difuze zodpovědnosti,“ říká Kennedy-Mooreová. „Odpovědnost za to, aby se někdo postavil proti nespravedlnosti, je rozptýlená na kolektiv. A každý předpokládá, že zasáhne někdo jiný.“

Zprávám o šikaně často nechtějí uvěřit ani rodiče tyrana. Ti často říkají: „Moje dítě by nikdy nic takového neudělalo.“ Jenže téměř každé dítě je někdy kruté nebo udělá špatné rozhodnutí. Realističtí rodiče mohou s malým hříšníkem pracovat a brát ho jako chybující dítě.

„Měli bychom těmto dětem pomoci v tom, aby se jejich chování stalo laskavější,“ říká americká psycholožka. „Užitečné je, když se postiženému vrstevníkovi upřímně omluví, nebo pracují na tom, aby vynahradily újmu, kterou mu způsobily. I děti by měly rozumět tomu, že mohou někomu ublížit. Ať si zkusí představit, jak se jejich vrstevník cítí, když se vůči němu zachovají krutě.“

 Ohrožení otloukánci

Šikana se nejčastěji dotkne dětí, které jsou na nejnižším stupínku třídní hierarchie. „V každé skupině se najde někdo, kdo je nejméně vlivný a oblíbený,“ vysvětluje Michal Kolář. „Spolužáci si pak často dělají legraci na jeho účet. Našli si otloukánka, jenže nepříjemné situace často zacházejí stále dál a dál.“ Neoblíbené dítě pak slouží jako hromosvod, ať už verbálně, fyzicky nebo přes internet.

„Spolužáci si na něm odreagovávají nepříjemné pocity,“ tvrdí Kolář, který je zároveň odborným garantem projektu Nenech to být a dej nám vědět - www.nntb.cz . Díky němu mohou šikanovaní napsat na internetové stránky nnbt.cz. Odborníci se jim budou snažit pomoci. Začnou komunikovat s danou školou nebo s místními organizacemi, které se šikanou zabývají.

 Jak poznáte, že vaše dítě šikanují

Pro postižené je těžké svěřit se se svým ponižováním rodičům, organizacím nebo autoritám. Pozorný rodič si ale může všimnout hlavních příznaků šikany: časté smutné nálady, napjatějšího chování, větší nechuti chodit do školy nebo nespecifických zdravotních potíží.

Šikanu by pak měla řešit škola a příslušné autority, ale to bývá složité. Proto je lepší, když rodiče preventivně připraví své dítě na okamžik, kdy se s ní setká. Manuál, který sestavila Sherri Gordon, americká aktivistka za prevenci proti šikaně, pomůže dítěti i v mnoha dalších životních situacích.

Co dělat

• Učte dítě sebevědomému vystupování. Školní tyrani vyhledávají ty, na kterých je vidět nejistota a nízké sebevědomí. Zda je potenciální oběť snadným terčem, může signalizovat i to, jestli drží hlavu vzpřímeně, nebo poklesle, případně jaký má tón hlasu.
• Nepodceňujte adekvátní oční kontakt. Naučte své dítě, jak udržet pevný pohled, který říká: Přestaň! Oční kontakt vyjadřuje sebevědomí a sebeúctu. Tyrani pravděpodobněji ustoupí, pokud jim možný cíl hledí zpříma do očí. Nejčastěji se zaměří na ty, kteří působí v dané chvíli úzkostně a nejistě. To znamená, že se spíš dívají na zem, klopí oči a očnímu kontaktu se vyhýbají. Zkuste své děti naučit tomu, aby se tak nechovaly.
• Nezasekněte se na pozici oběti. Pokud se vaše dítě nevyrovná s pocitem nespravedlnosti, který prožilo, začne se cítit jako oběť chronicky. Navíc děti, které se udržují v tomto stavu mysli, se začnou dívat na svět jako na nespravedlivé a nefér místo. Také se nenechte příliš zatáhnout do toho, jak špatně se vaše dítě cítí. Empatie a pochopení jsou velmi důležité, ale vynechte litování. Místo toho mu pomozte najít cestu z bolestivé situace.
• Sejměte z oběti pocit viny. Šikanované děti obviňují ve většině případů samy sebe. Mají falešnou představu, že způsobily něco, čím si vše zasloužily. Výsledek je, že se nikomu nesvěří. Místo toho jim bývá nutné vysvětlit, že šikana je volba, kterou udělal tyran. A ten musí být zodpovědný za své činy. Nikdo jiný nezavinil to, že se zachoval právě takhle. 
• Nejlepší obrana je to, když jste na šikanu připravení. Proto bychom měli pracovat se svými dětmi nejen na tom, jak se tyranům vyhnout, ale také na tom, co dělat a jak reagovat, pokud se stanou cílem šikany, nebo ji uvidí. Ujasní si tak například hranici, kterou útočníci nesmějí překročit. Ale také to prospěje jejich sebevědomí, které jim pak pomůže vyřešit jejich situaci.                                                                                                                                                                                                                       Zuzana Musálková, Právo – Novinky .cz, 9.9.2019