Několik dlouhých let prosakovaly o připravované nové útočné pušce izraelské armády na veřejnost jen velmi kusé informace. Poprvé sice prezentoval prototyp nové zbraně šéf izraelského zbrojního průmyslu Gabi Komisera 10. srpna 1993, ale teprve koncem roku 1998 seznámila firma Israel Military Industries Ltd. všechny zainteresované s prvními podrobnostmi její konstrukce a předvedla první vzorky. A až 1. října 1999 byla nová zbraň izraelského pěšáka připravena k sériové výrobě v divizi ručních zbraní – IMI Small Arms Division.
Izraelská armáda byla nejdříve vyzbrojena útočnými puškami domácí provenience „Galil“ – AR, ARM a SAR, modernizovanými kopiemi známého kalašnikova, ovšem v ráži 5,56×45 mm.
V následujích letech dostaly izraelské jednotky karabiny M16 z amerických dodávek, které postupně vytlačily galily z prvosledových jednotek armády, pohraniční stráže i policie. Tyto zbraně byly pro Izrael velmi laciné, vojáci už znali značně rozšířenou zkrácenou verzi M653 a M723, ale hlavně – zbraně byly podstatně lehčí a ergonomičtějěí, než galily. Brzy po roce 1990 zahájila firma IMI Ltd. – na přímou zakázku pozemního vojska – přípravné práce na nové útočné pušce, která měla na přelomu století stávající zbraně Galil i M16 nahradit. Prvním krokem k tomu bylo shromáždění vyčerpávajících informací od budoucích uživatelů – vojáků. Informace se sbíraly nejen od nováčků, kteří právě absolvovali základní školení o zbrani, ale především od příslušníků prvosledových jednotek pěchoty a elitních speciálních útvarů. Důraz byl kladen na to, co vojáci od nové zbraně očekávají.
Výsledky nemohly zaskočit nikoho kdo ví, jak voják se zbraní dlouhodobě zachází v běžných a zvláště ve ztížených podmínkách služby v poli. Především se očekávala – jak jinak – menší hmotnost, větší přesnost střelby a spolehlivost funkce ve srovnání s jejími předchůdci. Požadavkem byla pochopitelně také jednoduchá obsluha a údržba, rozkládání v poli na co nejméně a co největších dílů, solidní mířidla pro rychlejší a jednodušší míření za všech podmínek. A to vše pochopitelně při zachování předností stávajících modelů. Na základě těchto požadavků připravili inženýři IMI Ltd. Koncepci zbraně bull-pup s co nejlepší ergonomií pro praváka i leváka, úpravou pro podvěšení granátometu M-203 a s využitím nejmodernějších kompozitů a technologií za účelem dosažení minimální hmotnosti, vysoké životnosti a současně odolnosti proti korozi. Zbraň neměla být pouze standardní zbraní pěchoty, ale měla být také základním modelem pro celou rodinu individuálních zbraní, určených pro různé skupiny budoucích uživatelů. Zbraň přitom měla navazovat na osvědčenou konstrukci mechanismů a využívat standardní náboj 5,56×45 mm NATO.
Pracovní skupina
Jedním z prvních počinů firmy IMI Ltd. bylo ustavení pracovní skupiny složené z důstojníků a projektantů firmy Formtech, specailistů na „human engineering“ – zjednodušeně na optimalizaci vlastností stroje/nástroje potřebám lidské obsluhy, která měla připravit design zbraně tak, aby byl co nejvhodnější pro obsluhu zbraně (vyvážení zbraně, její držení při střelbě, míření, odjišťování, přebíjení, výměnu zásobníku atd. tak, aby „zbraň byla přirozeným prodloužením těla vojáka“. Zatímco tedy konstruktéři IMI odpovídali za konstrukci, vlastnosti a funkci vnitřních mechanismů zbraně, výše uvedaná skupina se snažila udělat ze zbraně nářadí/pomůcku „přívětivé pro uživateleů. Řešila tvar pažby včetně pistolové rukojeti a předpažbí, příhodné umístění mířidel, táhla závěru, přeřazovače palby-pojistky, záchytu zásobníku atd. Po pečlivé úvaze bylo rozhodnuto o uspořádání zbraně bull-pup, přinášející kromě nesporné výhody dobré manévrovatelnosti ve stísněných prostorách také úspory zásobování atd.
Jak už bylo řečeno, ačkoliv začaly práce v roce 1991, byly ještě dlouho drženy v tajnosti. Po testech ve výrobním závodě byl předáno 95 exemplářů zkušební série ke zkouškám u jednotek pěchoty, speciálních sil a obrněnců (obrněných vojsk). Zkušenosti zkoušek se promítaly do dalších vývojových prací, které pak trvaly od roku 1993 až do roku 1999. Jak se ukázalo, změnila puška v průběhu vývoje radikálně svůj vzhled. Základem vnitřní konstrukce už není závěr Galil, ale spíše koncepce závěru pušky M16. Zbraň dostala název Tavor TAR-21 (Tavor je hebrejský název pro biblickou horu Tábor v severoizraelské Dolní Galileji, TAR je zkratka Tavor Assault Rifle, 21 pochopitelně značí zbraň pro 21. století).
Uspořádání zbraně
Stavbou je TAR podle tvrzení IMI Small Arms Division údajně nejkratší (při zachování běžné délky hlavně 460 mm) a nejlehčí útočná puška na světě. S celkovou délkou 720 mm a prázdnou hmotností 2,5 kg je to dokonce možné. Malé hmotnosti bylo dosaženo především aplikací nového lehkého kompozitního materiálu o vysoké mechanické a chemické odolnosti a s dobrými izolačními vlastnostmi, použitého v khaki barvě na pažbení zbraně. Automatika zbraně pracuje na principu využití prachových plynů, odvedených otvorem z vývrtu hlavně na velmi krátký píst, pevně spojený s nosičem závorníku. Nosič závorníku se pohybuje v pouzdru zbraně se stěnami zesílenými duralovými pásy po jediném prutovém vodítku, opřeném vpředu o duralovou vložku fixující hlaveň, vzadu – spolu s vratným ústrojím podobným AK – o vnitřní stranu botky pažby. Během pohybu se nosič dotýká bočních stěn pouzdra jen výstupky po stranách spodní části, což přispívá spolehlivosti funkce při znečištění mechanismu. Hlaveň, pevně zafixovaná ve výše zmíněné duralové vložce pouzdra, má chromovaný vývrt s drážkami o univerzálním stoupání 7“ (178 mm), takže lze střílet starou municí se střelou M193, stejně jako novou s těžšími střelami lepších balistických vlastností – SS109 (US M855). Hlaveň lze snadno vyměnit a nahradit novou v nejskromnějších dílenských podmínkách. Vystřelovat lze násadkové puškové granáty, resp. vybavit zbraň modernizovaným americkým granátometem M 203 ráže 40 mm. Závorník je rotační, podobný závorníku pušky M16, ale s menším počtem uzamykacích ozubů. Středem závorníku prochází dlouhý úderník. Odpružený vytahovač a vyhazovač jsou uloženy tak, aby je bylo možno snadno a bez použití nářadí přestavět vpravo nebo vlevo pro praváka nebo leváka.
Střelba, ovládání
Zbraň střílí z uzamčeného závěru, po posledním výstřelu zůstává závěr zachycen v zadní poloze. Po výměně zásobníku se vypouští pákou záchytu závěru v ose spodní části hlaviště pažby za zásobníkem. Záchyt zásobníku je před zásobníkovou šachtou, opět přístupný s obou stran, standardní zásobníky typu M16 pojmou 20 nebo 30 nábojů. Bicí mechanismus kladívkového typu a spoušťový mechanismus umožňují střelbu jednotlivými ranami a dávkami. Přepínač režimu palby-pojistka je umístěn v kořeni pistolové rukojeti v pohodlném dosahu palce střílející ruky. V zajištěné poloze „Safe“ je zablokovaná spoušť i kladívko, takže nemůže dojít k výstřelu ani při pádu zbraně. Chod spouště je nezvykle plynulý, odpor spouště činíá maximálně 27 N. Lučík nahrazuje ochrana všech prstů typu AUG. Tavor nemá standardně režim palby omezenými dávkami o třech ranách, protože vycvičený střelec údajně dokáže střílet krátkými dávkami i bez něho. Na přání zákazníka ale firma tento módní spoušťový mechanismus montuje. Táhlo závěru je situováno šikmo nahoru na levé straně pažby nad předpažbím a při střelbě se nepohybuje. Bez nářadí je lze snadno přenést na pravou stranu zbraně, pro leváka.
Demontáž
Rozkládání k čištění je velmi jednoduché. Po vyjmutí zásobníku a kontrole nábojové komory stačí vytáhnout příčný čep v horní zadní části pažby, vyklopit botku o 90 stupňů dolů a vysunout z dutiny pažby a pouzdra komplet závěru s vodítkem a vratným ústrojím. Po jeho demontáži lze oddělit blok mechanismu bicího a spoušťového.
Mířidla
Zbraň nemá klasická mechanická mířidla, ale kolimátorový zaměřovač MARS (Multi-purpose Aiming Reflex Sight) pro míření s oběma očima otevřenýma. Kolimátor může být spojen s laserovým značkovačem cíle, komplet může doplnit miniaturní noktovizor. V případě poškození kolimátoru se může střelec nouzově řídit jednoduchými mechanickými mířidly na jeho plášti. Výše zmíněné přístrojové vybavení může být nahrazeno jiným podle přání odběratele.
Vlastnosti
Precisi pušky TAR-21 podstatně zlepšuje její stavba s bodem opření botky o rameno střelce v ose hlavně, nevelká hmotnost zákluzových částí a malý zpětný ráz 5,56mm munice středního výkonu. Kladný vliv na stabilitu velmi lehké zbraně při střelbě má také uspořádání zákluzových částí blízko osy zapření zbraně do ramene a upevnění hlavně jen ve fixační duralové vložce pouzdra (jinak už není hlaveň nikde držena, a nese jen plynový násadec).
Tavor je stejně spolehlivá i ve ztížených podmínkách jako Galil, přívětivá k obsluze jako M16, plně přizpůsobená pro střelbu pravo- i levorukých střelců, přesně střílí a je mimořádně lehká. Standardní model bez nábojů s optiky váží jen 2,5 kg, se zaměřovačem, nosným popruhem a plným zásobníkem vzrůstá jeho hmotnost jen na 3,5 – 3,6 kg. Jedním z prvních klientů firmy mohlo být Chorvatsko, které také uvažujovalo o licenční výrobě zbraně.
Další verze
Všechny výše zmíněné skutečnosti přímo volaly po stavbě dalších verzí zbraně První z nich byla verze odstřelovačská, pro plnění odstřelovačských úloh na krátké vzdálenosti. Nese název S-TAR-21 (Sharpshooter Tavor). Má sice původní délku hlavně (460 mm) i délku celkovou (720 mm), je ale vybavena sklopnou dvojnožkou s teleskopickými nožkami a optickým zaměřovačem. (IMI signalizuje také rekonstrukci této zbraně na ráži 7,62 mm NATO, což by byl při tak lehké zbrani zajímavý počin.)
Na druhé straně si vyžádal požadavek obsluh bojové techniky, řidičů, výsadkářů, speciálních sil, příslušníků jednotek logistiky atd. vznik kompaktních verzí C-TAR-21 a M-TAR-21. Commando C-TAR-21 (Tavor Commander) má hlaveň zkrácenou o 80 mm, takže před pouzdro zbraně vyčnívá jen tlumič výšlehu. Délka hlavně činí 380 mm, celková délka 640 mm a hmotnost nabité zbraně 3,5 kg. Ještě kratší je Micro-Tavor (M-TAR) s délkou hlavně jen 250 mm, celkovou délkou 520 mm a plnou hmotností 3,2 kg. Rozměry Micro-Tavoru se blíží rozměrům belgické FN P90, tedy rozměrům zbraní PDW (Personal Defence Weapon). Zajímavé je, že i Micro-Tavor se nabízí nejen ve verzi „útočná puška“, ale i v utlumené a dokonce i odstřelovačské verzi, a pracuje se údajně i na verzích v ráži 9 Luger a 40 SW. Krátké zbraně lze snadno ukrýt pod oděvem, a to i případně vybavené taktickou svítilnou nebo tlumičem hluku. Jsou velmi výhodné pro boj ve stísněnách prostorách a hodí se zvlášť pro speciální a antiteroristické jednotky.
Takticko-technická data TAR-21:
ráže (mm): 5,56 náboj: 5,56×45 mm NATO se střelou SS109 (ale i s M193) celková délka zbraně (mm): 720 mm délka hlavně (mm): 460 prázdná hmotnost zbraně bez optiky (kg): 2,5 plná hmotnost s popruhem a optikou (kg): 3,6 obsah zásobníku (nábojů): 30, 20 kadence (ran za min.): asi 800
Porovnání TAR-21 s jinými modely útočných pušek: model zbraně/parametr TAR-21 AUG SA-80 Galil AR M16A2 AK-74 ráže (mm): 5,56 5,56 5,56 5,56 5,56 5,56 délka zbraně (mm): 720 790 785 979 1000 930 délka hlavně (mm): 460 508 518 460 508 400 hmotnost zbraně (kg): 2,5+ 3,6ˇ 3,8ˇ 4,3ˇ 3,4ˇ 3,6ˇ** (Pozn.: + = bez nábojů a optického zaměřovače, ˇ = bez zásobníku.)
Ing. Jiří Fencl
Prameny:
I. Chloupek: Tavor – Broń przyszloszti. Komandos č. 4/2000, s. 49–52
pl. Bull-pupy pro 21. století. SR č. 5/01, s. 24–25
Ch. Bishop: Příruční encyklopedie pěchotních střelných zbraní, Books s.r.o. – JOTA Military, Brno 1998 firemní prameny.