FENOMÉN AK - AUTOMAT KALAŠNIKOVA

V průběhu Velké vlastenecké války palebná síla Sovětské armády neustále rostla. Pěší prapory byly postupně až z poloviny vyzbrojeny plně automatickými pěchotními zbraněmi – samopaly. Za období od 1. července 1941 do 30. července 1945 tak vyrobil sovětský zbrojní průmysl 6 103 000 samopalů vz. 41 G. S. Špagina a vz. 43 A. I. Sudajeva.

   Válečné zkušenosti s masovým nasazením samopalů však ukázaly, že účinnost pistolového střeliva samopalů pokryje bojiště jen do vzdáleností asi 200 m, a že je proto třeba vyvinou účinnější náboj s parametry někde mezi pistolovým a výkonným puškovým nábojem, který by pokryl vzdálenosti až do 400 m. Takový náboj vyvinuli ještě koncem války konstruktéři N. M. Jelizarov a B. V. Semin. Do výzbroje Sovětské armády byl přijat pod označením „7,62mm náboj vz. 43“, bylo pro něj ale ještě třeba vyvinout vhodnou zbraň.

   Nad prototypy konstruktérů zvučných jmen (A. I. Sudajev, V. A. Děgťarev, S. G. Simonov) zvítězil nakonec projekt mladého technika Michaila Timofějeviče Kalašnikova, známý později po celém světě pod zkratkou AK: byl totiž po dlouhodobých zkouškách zaveden do výzbroje sovětských ozbrojených sil jako „AK vz. 47“ (Avtomat Kalašnikova obrazec 1947 goda).

   Automat (útočná puška) AK-47 je zbraň plně automatická, využívající principu tlaku plynů na píst a se závěrem při výstřelu pevně uzamčeným pootočením rotačního závorníku, jehož uzamykací ozuby tak zapadnou do odpovídajících drážek pouzdra. Rotaci ovládá řídící ozub závorníku v tvarové drážce nosiče, pevně spojeného s plynovým pístem. AK může střílet jednotlivými ranami a dávkami, přičemž bojová rychlost střelby krátkými dávkami dosahuje 100 ran za minutu. Záměrná dálka je 800 m, střela má smrtící účinek až do 1500m a celkový dostřel se udává do 3000m.

   O automatu Kalašnikova se už popsalo mnoho stránek, takže se jedná o zbraň notoricky známou. Zaměříme se proto – v souvislosti s letošním 60letým výročím jeho vzniku – především na velké množství jeho nejrůznějších variant.

 

    Vývoj samotného AK-47

   V průběhu let výroby prodělával pochopitelně AK-47 neustálý postupný vývoj, směřující především ke zlevnění a zjednodušení výroby, ale také ke snížení hmotnosti a zlepšení střeleckých vlastností. 

- První provedení AK-47 mělo pouzdro zbraně lisované z plechu a vyrábělo se od roku 1948 do roku 1951 v Tule. Pažba a předpažbí byly dřevěné, pistolová rukojeť původně z laminovaného dřeva, později z plastu. V botce pažby byla dutina krytá odpruženým víčkem a v ní čistící potřeby, vytěrák se zasouval pod hlaveň. Některé kusy z prvních výrobních sérií neměly úchyt pro bodák. Schránka zásobníku měla zpočátku hladké stěny, později je vyztužily podélné prolisy. 

- Druhé provedení se vyznačovalo pouzdrem frézovaným z ocelového výkovku a dozadu vystrčeným hranolem základny se dvěma výstupky pro uchycení pažby. Osazení pažby zasahovalo do dutiny hranolu základny, pažbení bylo z laminovaného dřeva. Vyrábělo se sériově v Iževsku od roku 1951 do roku 1954.

- Třetí provedení mělo opět pouzdro frézované z výkovku a zase jiné uchycení pažby: osazení pažby bylo zasunuto přímo do lůžka v zadní ploše pouzdra, do prodlouženého spodního ramene přibyl třetí šroub (toto upevnění pažby zůstalo zachováno i u pozdějších modelů). Toto třetí provedení se vyrábělo od roku 1954 do roku 1959.

   Závěrové ústrojí vykazuje jen nepodstatné změny. Některé exempláře AK-47 už nesou na levém boku pouzdra lištu pro montáž optických zaměřovačů, které začaly vznikat jako speciální příslušenství zbraně (známý je obrázek s noktovizorem NSP-2).

 

   AKS-47

   Provedení AKS (Avtomat Kalašnikova so Skladyvajuščimsja prikladom obrazec 1947 goda) mělo rámovou ramenní opěrku podobnou opěrce německých samopalů MP 40. Skládala se dopředu pod zbraň, čímž se zkrátila celková délka zbraně na zhruba 700 mm. Verze AKS byla určena pro výsadkáře, obsluhy obrněných vozidel a speciální jednotky.

 

   AKM

   V roce 1959 byla do výzbroje armády SSSR zavedena zdokonalená varianta AK-47 pod označením AKM (Avtomat Kalašnikova Modenizirovanyj). Modernizace automatu spočívala především v konstrukčně-technologických změnách pouzdra závěru za účelem odlehčení, zjednodušení a zlevnění výroby a v zavedení víceúčelového útočného nože místo původního klasického nožového bodáku AK. Hmotnost AKM klesla aplikací výlisků z původních 4,3/3,8 kg AK-47 na 3,6/3,2 (3,14) kg. Spoušťový mechanismus byl vybaven zpožďovačem snižujícím cca o 15% kadenci, který současně zabraňoval předčasnému pohybu závěru vzad. Díky zlepšené precisi je hledí AKM děleno do 1000m. Na ústí hlavně je našroubován šikmo seříznutý asymetrický kompenzátor zdvihu ústí. 

    Pažba, předpažbí, nadpažbí a pažbička se v průběhu let vyráběly z různých materiálů – dřeva, plastu, nylonu,takže existují i barevné kombinace jednotlivých dílů na jedné zbrani, zvláště u zbraní pocházejících ze zemí bývalé Varšavské smlouvy. Tlumič hluku výstřelu PBS-1 se šroubuje na ústí hlavně místo kompenzátoru, objevuje se infrazaměřovač NSP-2, zaměřovací dalekohled NSPU a podvěsný granátomet GP-25 s mířidly na plynové trubici. Původní nožový bodák AK-47 se změnil na útočný nůž univerzálních vlastností, schopný odizolovávat a přeřezávat elektrické kabely, účinný jako pilka a ve spojení s pochvou i jako nůžky na drát.

              

 Unifikovaný zbraňový systém

   Na bázi a osvědčeném principu AKM pak vznikla celá plejáda unifikovaných automatických pěchotních zbraní, počínaje lehkým kulometem RPK/RPKS, těžkými kulomety PK a PKM a konče tankovým kulometem PKT. Lehké (ruční) kulomety se liší od AKM především delší hlavní a pažbou, sklopnou dvojnožkou a zásobníky na 40 (schránkový segmentový) nebo 75 (bubnový) nábojů. Pro kulomety lze nejen použít zásobníky z automatu, ale řada součástek obou druhů zbraní je také vzájemně zaměnitelných.        

   M. T. Kalašnikov tak vlastně položil základ novému unifikovanému systému střelecké výzbroje nejen Sovětské armády jako takové, ale i armád Varšavské smlouvy jako celku. Jen ČSLA zůstala - vzhledem ke tradicím vyspělého československého zbrojního průmyslu - vyzbrojena samopalem vz. 58 domácí konstrukce, ovšem pro stejný náboj 7,62x39 mm vz. 43.   

      

   Vlastní varianty a modifikace AKM

   AKM se standardně vyráběl s pevnou pažbou pro pěchotu a jako AKMS (S – skladnoj) s kovovou sklopnou ramenní opěrkou pro technická a výsadková vojska. V průběhu let výroby pak vznikaly další úpravy a modifikace automatů AKM a bylo jich dokonce tolik, že je ani nelze všechny spolehlivě vyjmenovat. Liší se pochopitelně také označením. Například část sovětských automatů byla vyrobena s tlumičem hluku výstřelu PBS-1 (PBS=Pribor Bezšumnoj Strelby), na levé straně pouzdra některých zbraní nacházíme úchyt pro montáž prvního optického zaměřovače NSPU a infračerveného zaměřovače NSP-2. Objevují se také automaty AKMS s podvěsným 40mm granátometem GP-25 a vysokou poduškou na botce ramenní opěrky. Už pro AK byl údajně v Sovětské armádě vyvinut pro polární oblasti s extrémními mrazy speciální zásobník s krytem z umělé hmoty.

                  

Cizí modifikace AKM

   Automat AK se brzy rozšířil do výzbroje většiny ostatních armád zemí Varšavské smlouvy i řady zemí s jejich politikou sympatizujících. Řada států zavedla i jeho vlastní licenční výrobu. Vlastní verze si jednotlivé země upravovaly a modifikovaly „k obrazu svému“ a tak vznikla řada více-méně podobných variant zbraně, které dostaly také různá označení. Kromě zemí Varšavské smlouvy jsou nejznámějšími uživateli například ČLR, Libye, KLDR, Egypt, Sýrie, bývalá Jugoslávie (a její následnické země), ale také Finsko a řada dalších států. Některé země také pouze vyšly z osvědčené koncepce AK a založily na ní vlastní zbraně.   

  

Poláci

   zavedli licenční výrobu AK už v letech 1956-57. Označení PMK (Pistolet Maszynowy Kalasznikowa) odpovídá AK-47, PMKM je vlastně AKM. V průběhu let se pak v Polsku objevují různé verze zbraně, např. s možností nasazení tlumiče hluku PBS-1, optických mířidel pro plnění některých odstřelovačských úloh, nasazení noktovizoru pro střelbu za snížené viditelnosti (podle druhu přístroje označené AKML a AKMN) a verze s dvojnožkou pro zvýšení stability zbraně a přesnosti při střelbě dávkami. Snížit hmotnost zbraně se podařilo aplikací zásobníku z lehké slitiny.   

   K dalšímu rozšíření možností polského AKM došlo v roce 1960, kdy byla představena verze „karabinek-granátnik vz. 1960“, určená pro střelbu puškovými násadkovými granáty. Ta tak podstatně zvýšila možnosti jednotlivce a rozsah úloh, které mohl s touto zbraní plnit. Automat byl doplněn o nástavec šroubovaný na ústí hlavně, hledí s libelou a dálkoměrnou stupnicí, krátký zásobník na 10 nábojů, uzávěru plynové komory (ke zvětšení tlaku plynů v hlavni) a pryžovou botku pažby. Vystřelovat bylo možno protipancéřové granáty a granáty se střepinovým účinkem (F-1a-60=střepinový obranný, PGN-60=protipancéřový-kumulativní, KGN=kulový obranný, DGN=dýmový, CGN=cvičný). K vystřelování byl určen 7,62 mm univerzální metací náboj UNM vz. 1943/60. V roce 1970 byl karabinek-granátnik vz. 1960 doplněn jednodušším násadkovým hledím vz. 1970, lisovaným z plechu. Pro výsadkové jednotky byla určena verze zbraně s odnímatelnou pažbou. V rámci této modernizace byl vyvinut také nový kulový násadkový granát KGN, určený k ničení živé síly protivníka v polních úkrytech, automobilní techniky a lehce pancéřovaných cílů. Palbu bylo možno vést i na vzdušné cíle. Poslední verze zbraně nese označení karabinek-granátnik wz. 1960/72. 

  

Bulharská lidová armáda

   byla zpočátku vyzbrojená automaty polské výroby, později se zbraně montovaly (zřejmě v Bulharsku) z polských dílů. 7,62mm automat AKK vyráběla asi od roku 1965 státní zbrojovka č. 10 (Arsenal). Pažbení prvních exemplářů bylo dřevěné, pouzdra závěru vyrobená třískovým obráběním a označení režimů střelby – jak jinak – v azbuce.

   AKK-M1 byl doplněn 40mm podvěsným granátometem a mířidly pro něj, AKKS v podstatě odpovídal ruskému AKS. 7,62mm automat AKKM, jehož výroba začala po roce 1970, odpovídal téměř přesně sovětskému AKM (opět až na značení poloh režimů střelby azbukou).

  

Čínská lidová republika

   zavedla už po roce 1955 7,62mm automat Typ 56 (AK), který vyráběl státní podnik č. 66 a některý ze závodů společnosti Norinco. Pouzdro závěru bylo obráběno z výkovku, pažbení bylo dřevěné, krátký nožový bodák záhy nahradil dlouhý bodák trojhranný tulejový. Asi v roce 1966 nahradilo frézované pouzdro závěru pouzdro z plechových výlisků. Typ 56-1 (kopie AKM) má sklopnou ramenní opěrku se dvěma rameny profilu tvaru „U“ a hladké víko pouzdra bez vyztužujících prolisů. Typ 56-2, který se objevil kolem roku 1975, měl ramenní opěru sklopnou na pravou stranu pouzdra a pažbu z červenohnědého plastu. Typ 56-S je pouze samonabíjecí verze posledního modelu, určená pro americký trh.  

  

Egyptská verze samopalu AKM

   Egypt začal nejprve vyrábět 7,62mm automat Misr, kopii sovětského AKM s označením režimů střelby v arabštině, později vyráběl a s úspěchem vyvážel vlastní modernizovanou verzi samopalu AKM s oficiálním označením ARM (nejen pod tímto označením pak prodávala automat do USA rakouská firma Steyr-Daimler-Puch). Severoamerické verze měly zásobník jen na 10 nábojů a střílely jen jednotlivými ranami. Během tří postupných etap byly lisované součásti závěru nejprve nahrazeny součástmi soustruženými z oceli a následně pak z modernějších lehkých slitin.

  

Finsko

   vyvinulo první pokusné exempláře zdokonaleného AK kolem roku 1955, základem dalšího vývoje se ale stal model firmy Valmet z roku 1958. Kromě automatů firem Valmet a Sako se užívaly i sovětské AK s označením „Rynnäkkökivääri m/54“, kolem roku 1975 je ale úplně vystřídaly automaty vlastní produkce. Známe je pod označením 7,62mm automat model 58 (RK m/58), m/60 a velmi spolehlivý m/62, existující i se sklopnou ramenní opěrkou. Od roku 1972 byla upravena mířidla, nasadit bylo možno i mířidla tritiová. Automaty se starými mířidla se značily m/62 PT. Automat m/62/76 s plechovým pouzdrem zaostal spolehlivostí za m/62 a byl prodán v nevelkých počtech do Kataru a Indonésie. Provedení se sklopnou ramenní opěrkou (jedna ze čtyř verzí m/76) nese označení m/62/76 TP (Taittoperä-sklopná pažba). Zatím poslední jsou modely m/95 (m/95 TP) a sportovní m/95S, vyrobené ale jen v nevelkých počtech kusů. 

  

Irák

   vyráběl kopii sovětského AKM jen s drobnými odlišnostmi pažby a předpažbí. Značení poloh přepínače palby je v arabštině, automaty s označením Tubuk, vyráběné na export, jsou značeny podle požadavků zákazníka.

  

Korejská lidově demokratická republika

   pravděpodobně zavedla nejdříve čínské automaty Typ 56 a Typ 56-1, pak ale zahájila vlastní výrobu 7,62mm automatů Typ 58 (AK-47) se stupnicí hledí opatřenou korejskými znaky. Vyznačovaly se dřevěným pažbením a velmi hrubým zpracováním. Nevelké počty se vyráběly i se sklopnou ramenní opěrkou. Typ 68 odpovídá AKM, opět s výjimkou popisů. Vyráběl se také se sklopnou ramenní opěrkou, charakteristickou odlehčovacími otvory v ramenech.

  

Maďarský 

   automat AK-55 vyráběla firma Fégyvér es Gáskeszulekgyár (FÉG) v Budapešti a odpovídal přesně sovětskému AK. Vynikal kvalitou zpracování. V roce 1963 představili v sovětské licenci vyráběný automat AKM-63 s pevnou pažbou, další samostatný vývoj maďarských konstruktérů. Byl opatřen vpravo sklopnou trubkovou ramenní opěrou, předpažbím z perforovaného plechu (skýtajícím lepší možnosti ventilace hlavně) a charakteristickou pomocnou přední rukojetí. Pažbička i přední rukojeť jsou ze šedozeleného plastu. Původní zbraň pak byla zkrácena, ještě poněkud modifikována a zavedena jako AMD-65. Oba modely se liší od jiných variant Kalašnikovů právě přídavnou přední rukojetí před zásobníkem, stabilizující zbraň při dlouhých dávkách, výrobou z lisovaných plechových dílů, oběma pažbičkami z plastu, sklopnou ramenní opěrkou z tažené ocelové trubky a masivním úsťovým nástavcem, který umožňuje vystřelování puškových granátů. Ostatní díly jsou vyměnitelné s původními sovětskými zbraněmi.   

  

NDR

   zavedla nejdříve 7,62mm automat MPi-K, shodný s AK-47, ale s označení poloh režimů střelby písmeny D a E, který vyráběly závody VEB Fahrzeug- und Jagdwaffenfabrik „Ernst Thälmann“ v Suhlu. Měl dřevěné pažbení, ale chyběl vytěrák a dutina na čistící potřeby v pažbě. Se sklopnou ramenní opěrkou měl označení MPi-KMS. Kopií AKM/AKMS byly automaty MPi-KM a MPi-KMS. První exempláře MPi-KM měly dřevěné pažbení, pozdější plastové nadpažbí a plastovou pažbu s množstvím výstupků ve tvaru bradavek proti skluzu rukou. Automat MPi-KMS-72 vznikl nevelkou modifikací: vpravo sklopná ramenní opěrka dostala dvojím ohnutím stojiny botku tvaru trojúhelníkového oka. V NDR dokonce vznikla i malorážková verze automatu (KK MPi-69), sloužící k cvičné střelbě náboji 22 LR na krátkých střelnicích.

  

V Rumunské socialistické republice

   bylo možno se setkat vedle základního typu 7,62mm automat AI (AK-47) se značením poloh přepínače S/FA/FF (který existuje i se sklopnou ramenní opěrkou) také s pozdější vlastní modifikací AIM (AKM) s krátkou, prohnutou pažbičkou před zásobníkem, vyráběnou vcelku s předpažbím. 7,62mm automat AIR je kompaktní verzí předchozího s prutovou ramenní opěrkou sklápěnou na bok. Většinou postrádá přední pažbičku. 

   Jugoslávská

   armáda měla tři verze AK, jen částečně odlišné od originálu. 7,62mm automat Model (M) 64, jinak shodný s AK-47, měl delší (500 mm) hlaveň, změněný plynový násadec a zásobník nezaměnitelný se sovětským. Byl vybaven nástavcem na vrhání puškových granátů a sklopným hledím na plynovém násadci. Páka na základně hledí samočinně uzavírala při vztyčení hledí tok plynů do komory, dřevěná pistolová rukojeť měla vybrání pro palec pravé ruky. M64A (od roku 1971 M70) má standardní hlaveň dlouhou 415 mm a hledí do 1000 m. Model M64B (po roce 1971 M70A) je shodný, ale se sklopnou ramenní opěrkou (délka 958 mm, klesne po jejím sklopení na 690 mm). Asi v roce 1974 se objevil automat M70B1, aby nahradil model M70. M70B1N nese na levé straně pouzdra montáž pro denní i noční optiku, délka M70AB2 se zkrátí sklopením opěry z 890 na 640 mm. Také M70AB2a nese vlevo montážní lištu optiky. 

                    

 Automat AK-74

   Na vojenské přehlídce v říjnu roku 1974 bylo v rukou příslušníků gardových útvarů sovětských výsadkářů poprvé vidět dosud neznámou variantu automatu AK, se stranově sklápěnou ramenní opěrkou a s nezvykle dlouhým úsťovým nástavcem. Byla to modifikace automatů AK-47/AKM, automat AK-74 ráže 5,45x39 mm. Byla to odpověď na skutečnost, že zavedly západní armády do výzbroje střelivo ráže 5,56 mm s výrazně lepšími balistickými charakteristikami, než má střelivo ráže 7,62 mm.

    Už informativní zkoušky, prováděné během vietnamské války s ukořistěnými puškami M16 a s nábojem 5,56x45 mm, iniciovaly vývojové práce na novém sovětském náboji 5,45x39 mm, vycházejícím z nábojnice náboje vz. 43. Vzorem byla údajně závodní munice ráže 5,6 mm, se kterou dosahovali sovětští střelci výborných výsledků.

   Skupina konstruktérů pod vedením V. Sabelnikova dokončila vývoj nového náboje v roce 1973, a ten byl neprodleně zaveden do výzbroje jako 5,45x39 mm náboj vz. 74. Pro tento náboj byl přerážován automat Kalašnikova, který dostal označení „5,45mm Avtomat Kalašnikova obrazec 1974 goda (AK-74). Vyráběly ho zbrojovky v Iževsku a Tule.

    Nová zbraň převzala ze svého předchůdce asi polovinu součástí. Charakteristická je především nápadným úsťovým zařízením, kombinací úsťové brzdy, kompenzátoru zdvihu ústí a tlumiče výšlehu. Pažba, předpažbí a nadpažbí byly původně z laminovaného dřeva, zbraně vyráběné od roku 1999 už mají pevnou pažbu z černého nebo černošedého plastu dole s poutkem pro řemen. Podélné žlábky po obou stranách pažby upozorňují na odlišnou ráži zbraně. Levý bok pouzdra byl dodatečně standardně doplněn lištou pro montáž zaměřovacího dalekohledu 1PN29 nebo infrazaměřovače, pod hlavní může být podvěšen 40mm granátomet GP-25. 

                   

 Varianty AK-74

   Automat AK-74 existuje ve třech variantách:

- standardní provedení s pevnou pažbou,      

• provedení se sklopnou ramenní opěrkou,
• samopal s pouzdrem závěru z lehké slitiny a sklopnou opěrkou.

   Provedení se sklopnou opěrkou (AKS-74) bylo určeno pro vzdušné síly, pancéřové oddíly a speciální jednotky.

   Po roce 1980 doplnil „rodinu“ zbraní nový člen, zkrácený automat AKR (AKS-74U) pro výsadkáře, s hlavní dlouhou pouhých 200 mm, s přizpůsobeným předpažbím i nadpažbím, sklopnou rámovou opěrkou a novým úsťovým zařízením. 

  

Funkce a popis zbraně

   Vzhledově se podobá automat AK-74 svému vzoru AKM a i jeho mechanismus pracuje stejně, je ale konstruován pro sovětský náboj 5,45x39 mm vz. 74.

   Hlaveň je dlouhá bez úsťového nástavce 415 mm. Vpředu má závit pro našroubování asi 80 mm dlouhého nástavce a nosič mušky s chránítky. Asi v jedné třetině délky od nábojové komory nese plynový násadec, do kterého ústí plynový kanálek z vývrtu hlavně. Hlaveň je pevně našroubována v pouzdru zbraně.

   Pouzdro zbraně je vylisováno z ocelového plechu nebo z plechu z lehké hliníkové slitiny. V druhém případě jsou uvnitř nanýtovány ocelové vodící lišty nosiče závorníku. Vzadu je připojena pevná dřevěná pažba v klasickém dřevěném provedení nebo sklopná ramenní opěrka. Ta má tvar uzavřeného rámu z lisovaných plechových profilů a sklápí se vlevo k pouzdru zbraně. Tam ji drží aretační západka.

   Nosič závorníku tvoří opět jeden celek s plynovým pístem. Ve spodní části nosiče je otočně uložen válcový závorník se dvěma uzamykacími ozuby, vytahovačem a úderníkem. Rotaci závorníku ovládá řídící ozub v zakřivené drážce nosiče.

Plynová trubice je provedena ve snímatelném nadpažbí. Zbraň doplňuje pro automaty AK už klasické předpažbí a plastová pažbička, pod hlaveň lze podvěsit 40mm granátomet.

   Nad pažbičkou je uloženo spoušťové ústrojí s kladívkem a dvouramennou spoušťovou pákou. Přeřazovač palby-pojistka je stejný, jako u starších verzí, vpravo na boku pouzdra. Automat střílí jednotlivými ranami i dávkami kadencí mezi 600-650 ranami za minutu. V horní poloze páky „S“ je zbraň zajištěna, střední poloha „D“ určuje střelbu dávkami a spodní poloha „E“ střelbu jednotlivými ranami.

   Pro AK-74 byl nově zkonstruován 30ranný zásobník z plastu světle oranžové nebo světle hnědé barvy s kovovým podavačem, pružinou a dnem zásobníku.

   Z automatů AK je použito také křivkové hledí, stavitelné od 100 do 1000 m po 100 metrech. Plátek hledí má obdélníkový výřez. Noční mířidla (pro střelbu za snížené viditelnosti) nebyla údajně pro AK-74 převzata.

   Nejnápadnějším rozlišovacím znakem AK-74 je asi 80 mm dlouhý úsťový nástavec válcového tvaru, sloužící současně jako úsťová brzda, tlumič výšlehu i kompenzátor. Díky úsťovému nástavci je zbraň snáze ovladatelná i při střelbě dávkou, dosahuje menšího rozptylu a menšího zpětného rázu. Přesto se doporučuje střílet krátkými dávkami o třech až pěti ranách.

   Ke zbrani přísluší útočný nůž s pochvou z plastu a příslušenství (stejné, jako u všech typů AK), uložené v plátěné sumce s koženými doplňky. Nový útočný nůž je nasazen na zbraň svým nákružkem na osazený konec úsťového nástavce a výřezem v jílci na ozubu nosiče mušky. V kombinaci s pochvou slouží jako nožky na drát.

   Hlavní odlišnosti AK-74 od AK-47/AKM

• odlehčený nosič závorníku,
• odlehčený závorník,
• nový vytahovač,
• upravený úderník,
• rekonstruovaná skupina vratné pružiny,
• nový úsťový nástavec,
• originální zásobník se schránkou z plastu,
• nová konstrukce ramenní opěry,
• změněný plynový násadec,
• upravené nadpažbí s plynovou trubicí,
• v drobnostech upravený spoušťový mechanismus.

Některá TTD automatu AK-74

ráže: 5,45 mm

celková délka: 956 (AKS-74: 943/736 mm)

délka hlavně (bez úsťového nástavce): 415 mm

stoupání šroubovice vývrtu: 195 mm

vývrt: počet drážek 4 vpravo, tvrdě chromován

průměr vývrtu v polích: 5,45 mm

průměr v drážkách: 5,62 mm

hmotnost zbraně bez zásobníku: 3,15 kg  

hmotnost s plným zásobníkem: 4,0 kg

hmotnost prázdného zásobníku: 0,536 kg

hmotnost plného zásobníku: 0,815 kg

obsah zásobníku 30 nábojů

vzdálenost mířidel: 375 mm

účinný dostřel: 400 m

teoretická kadence: 650 ran/min.

vo: 900 m.s-1

   Uživateli automatů AK-74 jsou nástupnické republiky bývalého Sovětského svazu a armády některých zemí bývalé Varšavské smlouvy.

   (Pozn.: Označení automat AK-74N nesla původně zbraň s držákem pro noktovizor na levém boku pouzdra závěru, pak se ale stala tato úprava standardem a „N“ bylo z označení vypuštěno.)

  

               Automat AKR-74 (AKS-74U)

   S touto útočnou karabinou se mohl Západ seznámit poprvé až po roce 1980, kdy byly některé exempláře ukořistěny v Afghánistánu. Je to zkrácená verze AK-74. Má stejný závěrový mechanismus, pažbičku i zásobník jako větší bratr, jen hlaveň a předpažbí jsou kratší. Byla určena pro posádky bojových vozidel a vrtulníků, vzdušné výsadkové síly a jednotky „Specnaz“ (působící mj. i v protipovstaleckých operacích právě v Afghánistánu). Zadní část krytu pouzdra závěru je pevná, přední odklopná. Ostatní součásti jsou stejné, jako u zbraně normální délky. Kombinace úsťové brzdy a tlumiče výšlehu pomáhá stabilizovat zbraň při střelbě dávkami. Díky sklopné ramenní opěrce lze zbraň snadno skrýt pod oděvem.    

   Odlišná TTD zkráceného automatu AKR-74 (AKS 74U):

celková délka: 675/420 mm

délka hlavně: 200 mm

hmotnost (bez zásobníku): 3,1 kg

účinný dostřel: 200 m

teoretická kadence: 800 ran za min.

vo: 800 m.s-1

   Uživatelé: bývalé státy Sovětského svazu.

 

        

Univerzální zbraň AK-74M (AK-74 Modernizirovanyj)

   měla nahradit obě původní modifikace - s pevnou i sklápěcí pažbou. Standardně vlevo sklápěná pažba z plastu dosáhla díky excentrické západce tužšího spojení s pouzdrem, z téhož nárazuvzdorného plastu jsou i předpažbí a nadpažbí. Zlepšilo se upevnění úsťového zařízení a s nově vytvarovanými otvory. Zvýšila se pevnost pouzdra zbraně a zjednodušila montáž podvěsného granátometu. Na levý bok pouzdra se standardně montuje lišta pro montáž příslušenství: zaměřovacího dalekohledu 1P29 a pasivních infrazaměřovačů 1PN51 a 1PN58-2. Vývojové práce na zbrani byly ukončeny po úspěchu automatu AN-94 G. N. Nikonova, zbraň je ale i nadále v sortimentu iževské zbrojovky.

   Některá TTD náboje 5,45x39 mm vz. 74 (se standardní střelou)

průměr střely: 5,64 mm

délka střely: 25,5 mm

délka nábojnice: 39,5 mm

délka náboje: 56,7 mm

hmotnost střely: 3,415 g

hmotnost náboje: 10,56 g

hmotnost prach. náplně: 1,39 g

skutečný účinný dostřel: 400-600 m

vo: 900 m.s-1

Eo: 1385 J

 (Pozn.: Stoupání šroubovice vývrtu hlavně automatu AK-74 je 195 mm.)

   Plášť standardní střely je z měkké oceli oboustranně plátované mosazí (tombakem). Pod pláštěm je olověná košilka, vpředu zesílená na cca 3 mm, ve špičce střely je pod pláštěm dutina. V košilce je asi 15 mm dlouhé jádro z měkké oceli. Přední kruhová ploška střely má průměr 1,15 až 1,45 mm. Standardní střela má vzadu kuželovou dnovou část. Nábojnice je ocelová, zeleně lakovaná, průměr krčku nábojnice činí 6,20, dnové části 10,00 mm. 

   Střela trasovací má v přední části olovo, v zadní asi 10 mm dlouhý váleček svítící pyrotechnické slože. Střela má zelený hrot a válcovou zadní část.

   Střelu cvičnou/slepou tvoří skořepina z bílé, křehké plastické hmoty, o průměru 5,5 mm a s 1 mm silným vodícím nákružkem průměru 5,75 mm asi 5 mm nade dnem.   

   Poměrně lehká střela, letící vysokou rychlostí, má velkou kinetickou energii a při nárazu na měkký cíl se díky malé hmotnosti i stabilitě rozkmitá a má snahu se převracet. I když je celoplášťová a špičatá, je její účinek na živou sílu srovnatelný se střelami s měkkým nebo tvarovatelným hrotem (dum-dum).

 

                   

Kulomet RPK-74

   Na stejný náboj byl překonstruován také kulomet RPK. Nová verze zbraně RPK-74 je funkcí shodná a vzhledem prakticky nerozeznatelná od staršího kulometu RPK ráže 7,62 mm, má jen poněkud delší hlaveň s klasickým úsťovým nástavcem a plastový segmentový zásobník na 40 nábojů, vzájemně zaměnitelný se zásobníky AK-74. Je možno nasadit také bubnový zásobník na 75 nábojů. Hmotnost nabitého kulometu se segmentovým zásobníkem je jen 5,9 kg. RPK-74N je uzpůsoben pro nasazení noktovizoru, verze se sklopnou pažbou jsou RPKS-74 a RPKS-74N (S=Skladnoj). (Od roku 1990 jsou už lištou pro zaměřovač opatřeny všechny kulomety, takže „N“ z označení vymizelo.) 

   Nad novým nábojem tak vznikl nový malorážový zbraňový systém, jehož parametry diktuje právě použitý náboj. Ten má nábojnici z ocelového plechu, povrchově chráněnou povlakem z mosazi nebo lakovanou. Střela má ocelový plášť plátovaný mosazí. Plášť obsahuje jádro z měkké oceli a má špičku s malou ploškou. Střela je enormně dlouhá (25 mm) a opatřená stopovkou. Při průletu hlavní získává vysokou úsťovou rychlost (870-910 ms-1) a otáčky kolem 6000 min-1.

   Zavedení malorážového zbraňového systému do výzbroje armády přineslo řadu výhod:

• menší cenu náboje,
• menší rozměry a hmotnost náboje a tím větší počet nábojů nesených vojákem a menší transportní prostor,
• v důsledku větší úsťové rychlosti a horší stability střely za letu větší účinek na živou sílu,

i nevýhod:

• rychlejší úbytek kinetické energie na dráze letu,
• horší stabilitu střely za letu,
• větší citlivost střely na případné překážky.

 

           

Rozšíření AK-74 a jeho varianty

   Bulharsko

   zavedlo kolem roku 1975 věrnou (až na popisy azbukou) kopii sovětského AK-74 svým 5,45 mm automatem AKK-74, který nahradil původní AKM. Vyráběla ho státní zbrojovka Arsenal. Jako AKKS se vyráběl se sklopnou pažbou a jako AKK-74N s lištou optiky na levé straně pouzdra.

 

   Čína

   představila v roce 1982 svůj 5,45 mm automat Typ 81, modifikaci AKM (respektive automatu Typ 56). Provedení se sklopnou opěrkou „á la“ Typ 56-2 nese označení Typ 81-1.

   Firma VEB (Volkseigener Bertieb) Fahrzeug- und Jagdwaffenfabrik „Ernst Thälmann“ v Suhlu vyráběla od roku 1984 až do sjednocení Německa 5,45mm automat MPi-AK-74, věrnou kopii sovětského vzoru. Objem výroby ale nebyl velký.

   Maďarsko

   Společnost FÉG v Budapešti začala po roce 1980 vyrábět 5,45mm automat NGM-81, maďarskou kopii sovětského AK-74, s chromovaným vývrtem a pouze pevnou pažbou. Pažbení bylo ze dřeva. Bylo jich ale zhotoveno jen malé množství. Místo toho začala výroba exportních verzí ráže 5,56x45 mm.    

   Polsko

   Ośrodek Badawczo-Rozwojowy radomské zbrojovky, konkrétně konstruktéři Krysztof Styczyński, Bohdan Szpaderski a Boguslaw Bialczak, vyvinuli zdokonalenou verzi AK-74 s označením „5,45mm automat Tantal KA-88“. Odlišná je konstrukce plynové trubice, páčka přepínače-pojistky je

oboustranná a zbraň může střílet také tříranovými dávkami. Příslušenství tvoří dvojnožka, noční mířidla, zaměřovací dalekohled nebo noktovizor, kolimátor a laserový dálkoměr, úsťová brzda může sloužit i jako granátomet. Zbraň může nést i podvěšený 40mm granátomet Pallad (40x46 Kbk-g wz. 74) s příslušnými mířidly.

   Kbk wz. 89 Onyx vyráběly Zaklady Metalowe „Lucznik“ v Radomi. Jedná se o variantu KA-88 s hlavní zkrácenou ze 423 na 207 mm. Pro export má Onyx ráži 5,56x45 mm.

   KA-96 Beryl je zdokonalený KA-90 se sklopnou rámovou opěrkou typu FNC a novým plastovým předpažbím. Pevnější je i pažba s pryžovou botkou. Na víku pouzdra závěru může nést ozubenou lištu pro montáž optiky. KbkA-96 Mini Beryl má hlaveň zkrácenou z původních 457 mm na pouhých 235 mm a celkovou délku z 945/742 na 730/525 mm, na víku pouzdra je ozubená lišta NATO.

   Rumunsko

   Státní zbrojovka v Kugiru vyráběla 5,45 mm automat AI-74, rumunskou verzi AK-74. Plastové předpažbí i nadpažbí sahají až k plynovému násadci, na předpažbí je klasická přední pažbička, dřevěná nebo jako plechový skelet. 

     

           

Uplatnění systému AK na jiných zbraních

   Systém AK získal léty takovou proslulost a oblibu, že ho konstruktéři aplikovali i na řadě dalších zbraní.

   Z kulometů jmenujme jen – kromě výše zmíněných RPK-74 - například jugoslávské ruční kulomety M65 a M72 (7,62x39 mm), M82 ráže 5,56x45 mm a M77 (7,62x51 NATO) a finské m/78 (7,62x39mm a 7,62x51 NATO) a irácké Al-Kuds (7,62x39, v jugoslávské licenci vyráběný M72B1).    

   Podobně využili systém AK při konstrukci svých zbraní i někteří další výrobci (tedy mimo země uskupené ve Varšavské smlouvě a země sympatizující). O finských útočných puškách Valmet už řeč byla. Podobně systém aplikovali Izraelci na svém zbraňovém kompletu Galil (zahrnujícím útočné pušky ARM, AR, SAR a MAR, odstřelovačku a sportovní pušku Hadar) a útočné pušce TAR-21 Tavor, Češi na své útočné pušce, karabině a kulometu LADA, JAR na útočných puškách R-4 (modernizaci Galil) a Vektor CR 21, Singapur na SAR-21, Švédové na útočná pušce FFV 890C atd.

   Systém AK najdeme také na 7,92x57 mm Mauser jugoslávské odstřelovačce M76 a 7,62x51 NATO M77, a ruských SVD, SVDN2 a SVDN3 Dragunova i rumunské FPK, všech v ráži 7,62x54R.

   Podobně jako odstřelovačky využily systému AK také civilní zbraně: finská sportovní puška Petra (7,62x51 NATO), několik ruských modelů pušky Tigr (308 Win i 7,62x54R), ruské samonabíjecí kulovnice Věpr a Sajga v různých rážích, ruská 8,2x53 mm sportovní puška Medvěd a dokonce i samonabíjecí brokovnice Molot-Věpr a Sajga v široké škále odlišných modelů. A výčet není pochopitelně úplný.    

 

               

Ruské automaty série 100

   Kolem roku 1995 rekonstruovali v Iževsku automat AK-74M pro export. Tak vznikla nová řada „plastových“ automatů AK-100 („Série 100“) s vlevo sklápěcí pažbou, předpažbím, nadpažbím a pažbičkou z černého nárazuvzdorného plastu zpevněného skelnými vlákny; plastový je rovněž zásobník. Podle ráže (5,56x45 NATO, 7,62x39 vz. 43 a 5,45x39 mm) tak vznikla řada variant, označených AK-101 až AK-105. Zbraně měly při zachování kvalit předešlých modelů zajistit vyšší efektivitu střelby a její přesnost a zlepšit ergonomii konstrukce. 

    Model AK 101 standardních rozměrů i kompaktní model AK 102 jsou určeny pro ve světě široce rozšířený náboj 5,56x45 mm NATO. Závěrový mechanismus je standardní, bicí mechanismus umožňuje střílet jednotlivými ranami, dávkami a omezenými dávkami o třech ranách. Automaty mají standardní „kalašnikovskou“ boční lištu pro montáž nočních mířidel (noční zaměřovač 1PN93-1), konstrukce umožňuje nasadit bodák a podvěsný granátomet. Pod hlavní je uložen vytěrák, ústí hlavně zdobí u AK 101 úsťové zařízení, osvědčené u automatu AK-74. Automat AK 102 – kompaktní (zkrácené) provedení - má o 101 mm zkrácenou hlaveň a úsťový nástavec s expanzní komorou a nálevkovitým vyústěním typu AKR (AKS-74U). Konstrukce plastového zásobníku je obvyklá, jeho zakřivení je ale menší. Zbraně střílejí všemi standardními náboji 5,56x45 mm NATO: se střelou M 193 s olověným jádrem, SS 109 s jádrem ocelovým, PC 101 zvýšené průbojnosti, trasovacím nábojem (se střelou se stopovkou) M 196 i slepým nábojem M 195.

    Automaty AK 103/104 jsou ve standardní ruské ráži 7,62x39 mm a uspořádáním i vzhledem zcela korespondují s předchozími modely AK 101/102. Mají jen klasický kalašnikovský zásobník a odlišný vývrt hlavně, model 104 má hlaveň kratší opět o 101 mm. Zbraně střílejí standardními náboji s ocelovým jádrem, s trasovací střelou T-45, s modernizovanou trasovací střelou T-45M, střelou o zmenšené rychlosti, slepým nábojem (cholostyj) a využívají i náboj školní (učebnyj). 

    Automat AK 105 je konstruován pro 5,45x39 mm náboj vz. 74. Je zcela identický se zkrácenými verzemi AK 102 a AK 104 (včetně 314 mm dlouhé hlavně a úsťového nástavce a liší se od nich jen stoupáním drážek vývrtu. Na zbraň lze aplikovat na boční lištu noční zaměřovač 1PN93-1. Střílí standardními náboji s normální střelou 7N6, trasovací střelou 7T3, modernizovanou trasovací střelou 7T3M, se střelou o zmenšené rychlosti 7U1, střelou se zvýšenou průbojností 7N10, nábojem se střelou–imitátorem 7CH3 a nábojem školním 7CH4. 

 

   Porovnání TTD jednotlivých zbraní:

Parametr/model: AK-74M   AK101   AK102   AK103   AK104   AK105

ráže (mm):       5,45    5,56    5,56    7,62    7,62    5,45

náboj:        5,45x39      5,56x45        7,62x39      5,45x39

celková délka (mm):      

              943/700  943/700  824/586  943/700    824/586   

délka hlavně (mm):

                 415     415      314     415     314    314

počet drážek vývrtu:

                 4        4        4       4      4      4 

stoupání (mm):  195      178      178     240    240    195

prázdná hmotnost (kg): 

                3,6      3,8      3,4     3,8    3,4    3,4

hmotnost nabité zbraně (kg):

                3,9     4,15     3,75     4,3    3,9    3,7

obsah zásobníku (nábojů):

                 30      30       30      30     30     30

záměrná dálka (m):

               1000    1000      500     1000    500    500  

teoretická kadence (r/min.):

                600     600      600     600     600    600

bojová kadence (r./min.):  - jednotlivými ranami:

                 40      40       40      40      40     40

                           -  dávkami:

                100     100      100     100     100    100

dálka přímého výstřelu (m):

                440     450      400     350     300    400  

 vo (m.s-1):    900     910      850     715     670    840

 

                Hodnocení automatů AK

   Automaty AK jsou prověřeny užíváním v krutých mrazech, džunglích, tropech, pouštích, na moři i ve vzduchu. Odborníci se shodují v názoru, že je to nejdokonalejší automatická pěchotní zbraň na světě (zvláště to prý platí o AK-74 s větším dostřelem). Spolu s náboji vytvořily podmínky pro dokonalou unifikaci základní pěchotní výzbroje v armádách Varšavské smlouvy.    

   Ani dnes, po šedesáti letech, nepřestali vojáci automaty AK vysoce hodnotit a jejich služba v rozličných podobách po celém světě pokračuje a zřejmě bude pokračovat i nadále. Opatrně se udává, že bylo dosud celkem vyrobeno více než 70 miliónů kusů automatů Kalašnikova a z nich odvozených zbraní.  

   AK jsou proto dnes vůbec nejrozšířenější zbraní na světě. Snadno ovladatelné a lehce udržovatelné automaty řady AK jsou ideální k vyzbrojení nedostatečně vycvičených vojáků Třetího světa. 

 

   Vyvážené automaty AK-107, AK-108

   Ruské vojenské zbraně nikdy neměly vážnějšího konkurenta, pokud se týká jejich spolehlivosti funkce a odolnosti za těch nejtěžších bojových podmínek. Během času se ale podmínky bojových činností mění a spolu s nimi se mění i požadavky a nároky kladené na zbraně. Automat Kalašnikova byl přijat do výzbroje Sovětské armády v roce 1949, a i když byl modernizován na AKM a později, při přechodu na nový náboj, na AK-74, nebyla nikdy vyřešena jeho hlavní nevýhoda – malá přesnost střelby dávkou. A přitom to byl známý problém, o kterém se vědělo dlouhá léta: vždyť první pokusy o jeho vyřešení aplikací vyváženého závěrového mechanismu jsou už z roku 1964.    

   Systém vyvážení mechanismu je založen na opačném pohybu dvou zhruba stejně hmotných pohyblivých částí zbraně, které dosahují svých opačných krajních poloh ve stejném okamžiku. Výsledkem je vzájemná kompenzace nárazů v krajních polohách, takže jejich konečný vliv na zbraň i střelce se ruší. Zbraň proto působí na rameno střelce jen silou zpětného rázu výstřelu, měkce tlačí do ramene a zbraň je proto stabilní i při střelbě dávkou.

   O vyvážených automatech se začalo (po určité odmlce) zase mluvit v souvislosti s automatem AN-94 „ABAKAN“. Obecně lze totiž konstatovat, že AN-94 nesplnil co do zvýšení přesnosti střelby dávkou očekávání, navíc je pro řadového vojáka příliš složitý a také příliš drahý. Náklady na jeho výrobu se inzerují jako 4x až 5x vyšší, než na AK-74M. Přezbrojení armády vázne, významně jsou omezeny také vývozní možnosti, protože odběratelé dávají přednost osvědčeným a levnějším automatům AK.

   Proto nedávno doplnily řadu variant AK další dvě. Iževští konstruktéři totiž usoudili, že bude výhodné aplikovat vyvážený systém na nejmodernější variantu AK, tedy AK-100; pak bude snadné upravit výrobní linky, využít k rekonstrukci množství již existujících zbraní i náhradních dílů k nim a tím vyjde nízká cena. Realizace této myšlenky se ujali Jurij Alexandrov a Valerij Paranin se svým týmem a vytvořili AK-107 v ráži 5,45 a AK-108 v ráži 5,56 mm, oba „plastové“ automaty s vyváženou automatikou. Přitom už ale AK neznamená „Avtomat Kalašnikova“ jako dříve, ale „Alexandrov a Kalašnikov“.

   Základní rozdíl automatů AK-107/AK-108 proti originálnímu systému AK spočívá v použití protiběžného vyvažovacího systému se synchronizačním ozubeným kolem o šesti zubech, vloženým mezi zákluzový systém (píst s nosičem a závorníkem) a vyvažovač. Ostatní rozdíly jsou už jen kosmetické: demontážní čep víka pouzdra s otočnou pákou (obdoba řešení SKS), jiný tvar výhozného okénka… Vizuálně se automaty liší umístěním plynového násadce těsně před předpažbím a prodlouženou plynovou trubicí, která před násadcem pokračuje až k nosiči mušky, který fixuje její přední konec. Ostatní detaily – nosič se závorníkem, spoušťový mechanismus, pouzdro závěru, přepínač palby, muška hledí, pažba, zásobník i úsťový nástavec jsou prakticky identické s odpovídajícími detaily AK.

   Jak je vidět z předchozího, hledání nejlepší cesty ke zvýšení precise při střelbě dávkou (efektivity zbraně) pokračuje od AKM s kompenzátorem zdvihu ústí, přes AK-74 pro náboj menší ráže a vybavený ještě účinnějším kompenzátorem a AN-94 ABAKAN se systémem akumulace zpětného rázu a s dvoutempovým režimem střelby, až k vyváženým automatikám AK-107/108. A určitě ještě nebylo v tomto směru vyřčeno poslední slovo. Vždyť vyvážená je také jedna z plánovaných dvaceti verzí nejnovějšího provedení automatu AK-12, „5,45x39 mm Balanced Recoil“ s vodorovným 95nábojovým bubnovým zásobníkem.

                                               Ing. Jiří Fencl

   (Použito se souhlasem autora.)

 

   Prameny:

Bishop Ch.: Příruční encyklopedie pěchotních střelných zbraní.

B.J.: Nejrozšířenější pěchotní zbraň. Zápisník 11/75, 20/1980  

Books, s.t.o./Jota military, Brno 1998,

Bolotin D. N.: Soviet Small Arms and Ammunition, Hyvinkää – Finsko, 1995,

Craigh P.: Nejslavnější pěchotní zbraně. Svojtka a Vašut, Praha 1997,

Ezell E. C.: Automat Kalaschnikow. Motorbuchverlag, Stuttgart, 1988,

Chyba T.: Karabinak AKM. TBU č. 96/1983

Kopenhagen W.: Die Waffen des Michail Kalaschnikow/1. VIS 5/79, s. 23-24, /2 – VIS 6/79, s. 22-23: RPKS, PK, PKM, PKT)

Smith G.: Militätische Handwaffen. Motorbuchverlag, Stuttgart 1995,

Walter J.: Kalašnikov. Naše vojsko, Praha 2003,

Erenfeicht L., Lewandowski P.: Konie robocze zimnej wojny. Strzal 5/2006, s. 18-29,

Fencl J.: Věčný Kalašnikov. Střelecká revue č. 9/2004, s. 30-32,              

G&A: Egyptská verze samopalu AKM. SR 6/1985, s. 6,

Gotschalk G.: Maschinenpistole Kalaschnikow. VIS 7/75, s. 18-19,

Gwóždž Z.: Karabinek-granatnik wz. 1960. WPT 5-6/83, s. 196-198,

Keiner A., Schiller D.: 80 Jahre… VIS 11/1999, s. 148-151,

Knöppler H.: Maschinenpistole Mpi KMS-72. Militärtechnik 6/79, s.322

Preuss R., Waage M.: Schalldämpfer – Geschichte und Technik. VIS 1/2007, s. 8-22,

Schiller D. Th., Scholzen R.: Charascho. VIS 4/1997, s. 102-110,

Šilin V. N.: Die russischen Sturmgewehre AK-107 und AK-108. IWM 10/2000, s. 528-531,

Vobořil P.: Polský AK. ATOM 11/87, s. 10-11

?: Die Maschinenpistole Kalaschnikow. VIS 7/79, s. 18-19,

?: Das Sturmgewehr AK-74: DWJ 3/1985, s. 330-336, DWJ 4/1985, s. 458-463, 

firemní materiály,

časopisy SM č. 4/99, č. 9/2001,

ATOM 10/82,

Ružje č. 1/98, 2/98,

Oružje č. 6/2000,

DWJ č. 11/98, 4/81, 1/84,

VIS 1/81, 3/81, 3/82, 12/88

WPT 4/79.