Nůž provází člověka  od pradávna. Už mezi nejstaršími archeologickými nálezy jsou  nástroje , které sloužily k řezání či propichování něčeho nebo někoho. Po celé věky se tak vyvíjí materiály používané k výrobě nožů , počínaje kostí,  pazourkem, přes bronz, železo, ocel, až ke keramickým materiálům a plastům.

   Není nůž jako nůž  a není člověk jako člověk. Každý z nás má na nůž jiné nároky a požadavky a každý s ním také bude jinak zacházet a jinak ho používat.

    Já chápu nůž prostě jako  nástroj . Může být velký či  malý ,  ostrý či tupý, pevný či zavírací, hezký  či  ošklivý, levný či drahý. Pokud ale dobře slouží k tomu, k čemu ho potřebuji, je mi tohle všechno  fuk.   Někdo má nůž proto, aby si s ním uřízl chleba nebo  klacek v lese. Někdo  se s jeho pomocí chce třeba dostat  ven  z   nabouraného auta. Někdo si s ním chce  otevřít  konzervu. Někdo si na něm klidně opeče maso.  Někdo ho nosí ,  aby se s ním mohl bránit.  Proto je pro mě dost těžké si představit, že u sebe nosím nůž za desetitisíce korun. Už se totiž vidím, jak následně přemýšlím, jestli si neztupím a nepoškodím  čepel o plechovku s lančmítem nebo  až si budu chtít na kameni nakrájet buřta..

   První nůž jsem si sám koupil  před lety, když jsem byl ještě na  základní škole. Byla to nějaká  varianta loveckého nože od Mikovu. Vypadal báječně , krásně se blýskal, rukojeť z „parohu“. No  a byl jsem na něj strašně hrdej. Až do té doby, kdy jsem s ním potřeboval osekat větvičky z kmínku smrčku . Vidím to jako dnes – kemp na Živohošti, táborák a  na noži najednou  tři zuby. Můj táta, který měl starou, rzí zašlou, obyčejnou kudlu ,  naštípal dřevo na oheň   bez jakékoli újmy. Mikov letěl do šrotu.

   Další nůž byl od člověka, který je vyráběl  z turbínové oceli. Nevím, jestli je to pravda ani co to bylo za ocel, ale  prodal mi krásnou kudlu. Opotřebovanou,  na hřbetě omlácenou od kladiva. Byla tak tvrdá, že  ji vůbec   nešlo nabrousit. Když  se mi  to ale  podařilo, vydržela dlouho  a všechno. Pasovala do pouzdra od Mikovu  a byla opravdu super.

   Postupem doby jsem pak měl i jiné nože a bylo jich dost. Drtivou většinu jsem ale musel vždy přizpůsobit  tak, aby mi plně vyhovovala. Tu byl špatně broušený, tu byla malá nebo velká rukojeť, tu bylo nevyhovující pouzdro.Tu nějaká ostrá hrana, která mi dřela břicho nebo záda. Tu byl nevyhovující  klip na opasek. Nebo rambo zuby, které jsem tam nechtěl.  Za celý život jsem měl asi dva  kupované nože, které mi sedly tak, že jsem nemusel nic předělávat nebo dodělávat. Moje chyba možná…Proto  jsem si začal vyrábět nože vlastní. Ale pak jsem začal profesionálně trénovat   Krav Maga. Na nože už nebyl čas.     

   Instruktora Krav Maga dělám už hodně let. Celou dobu trénujeme  s různými náhražkami  nožů z gumy či  plastu . Jsou super, ale postrádají  psychologickou stránku věci. Zjistil jsem během let, že gumový nůž, který vypadá jako ochablý penis a stejně se bimbá sem a tam, nikomu  strach nenažene. Nože z pastů jsou sice tvrdé, ale zase  jsou tlusté a velké, takže realita je taky daleko. Začal jsem tedy shánět nože kovové, ale uzpůsobené k tréninku. Bez šance. Sehnal, ale s tak ostrou špičkou, že byly v tréninku nebezpečné .

   Musel jsem si je  zase  upravovat, aby vyhovovaly.  Vyrobil jsem si tedy vlastní. A potom  i karambit a pěstní dýku. Nejprve pouze pro potřeby tréninku. Pak ale začal o nože být zájem.  A tak  jsem si řekl -  proč zase jednou nevyrobit  pořádnou kudlu?

 A tak to začalo…