Nutno říci předem,  že vůbec nemám ambice nože kovat. Ručně kované tradiční nože jsou určitě super. Je také určitě super, když mohu říci, že jsem vykoval čepel z nějakého péra sehnaného na vrakovišti (nebo z řetězu motorové pily či kotouče cirkulárky).

Za prvé ale nejsem  kovář s letitou praxí. A za druhé – ušlechtilé nerez oceli zpravidla  vyžadují takové kalící teploty či tak náročný proces mražení a popouštění, že jinak než v  profesionální kalírně se to prostě udělat nedá.  

V žádném případě nechci zatracovat ručně kované nože. Mistr kovář nepochybně dovede s materiálem udělat divy.

Domnívám se ale, že dnes je k dispozici taková škála průmyslově vyráběných  ocelí s prvotřídními vlastnostmi a  postupy jejich výroby jsou na takové  úrovni, že si mezi nimi  každý vybere.

 Na jedné straně by se na čepeli  nemělo šetřit. Charakterizuje celý nůž a jeho účel a způsob jeho využití.  

Na straně druhé ale nemusím mít hnedka ručně kovanou čepel z damašku.    

 Materiály čepelí:

Ocel Böhler  N 690 – je to špičkový materiál, používaný mimo jiné firmou Extrema Ratio. (Mám před lety zakoupené dva nože této značky a z tohoto materiálu a perfektně drží ostří a zároveň se dobře brousí.) Čepel z této nerezové oceli dosahuje tvrdosti 58 HRC , při tom je dostatečně pružná a nepotřebuje žádnou zvláštní péči. Cenově je tato ocel relativně dostupná, takže zbytečně nezvyšuje cenu nože.

 Ocel 8OCrV2 –  (L2) - uhlíková, pružinová ocel, běžně používaná k výrobě nožů. Lépe se zpracovává a dosahuje tvrdosti přes 60 HRC. Je také levnější než N690. Čepel z tohoto materiálu ale vyžaduje ošetření olejem, jinak má tendenci rezavět.