Velká Británie měla po 2.světové válce ve svém mandátním území Palestina čím dál větší problémy. Protižidovské zásahy a „Černý Šabat“ z 29.června 1946 situaci ještě zhoršily. 22.července okolnosti vyústily do bombového útoku na hotel Krále Davida, který zanechal 91 mrtvých. Byl to podlý a zbabělý zločin nebo přiměřená reakce a použití „fyzické síly proti fyzické síle“?
Exploze
Krátce po poledni 22. července 1946 přijel k boční bráně hotelu Krále Davida v Jeruzalémě starý, otlučený náklaďák. V hotelu sídlila palestinská civilní správa i velitelství britské armády v Palestině a Zajordánsku. Osm ozbrojených mužů oblečených jako arabští dělníci vystoupilo a začalo si probojovávat cestu dovnitř přes služební vchod. Přemohli úředníka odpovědného za zásobování i personál kuchyně a zamkli je do jedné z místností. Z náklaďáku poté vytáhli sedm konvic na mléko naložených 350kg TNT a speciální výbušné želatiny. Jednu po druhé je položili do úzké chodby vedoucí z kuchyně do hotelového baru La Régence. Umístění nebylo náhodné – chodba se nacházela v podzemí přímo pod místnostmi, kde sídlilo velitelství britské armády a palestinská civilní správa.
Během umísťování výbušnin si jejich podezřelého chování všiml britský důstojník a chtěl zakročit. Snažil se je přeprat, ale skupinka ho přemohla a smrtelně zranila. Následně se přesunula k baru, kde ke dvěma podpůrným sloupům položili poslední dvě konvice. Při pokusu nenápadně opustit budovu si jejich neobvyklého chování povšimli také britští vojáci hlídkující před hotelem. Došlo k přestřelce, dva útočníci byli zraněni, podařilo se jim však utéci.
Několik hostů vykouklo z oken hotelu. Uviděli muže, o kterých si mysleli, že jsou Arabové, utíkat pryč. Nedlouho poté vybuchla na ulici menší nálož, která zranila cestující v projíždějícím arabském autobuse. O sedmi konvicích s výbušninou však neměl nikdo ani ponětí.
V 12.37 místního času nastala obrovská exploze. Jižní část hotelu byla roztrhána na kusy, vzduchem létaly kusy ocele ,betonu i kamení. Tato smrtelná sprcha zasáhla i mnoho zvědavců a policistů, kteří se snažili řešit situaci vzniklou předchozím menším výbuchem. Výsledná bilance – 91 mrtvých, 45 zraněných, přičemž pozůstatky 13 lidí se vůbec nepodařilo identifikovat.
Velmi záhy se ukázalo, že útočníci nebyli Arabové, ale příslušníci židovské revizionistické militantní organizace Irgun.
Co předcházelo – Černá sobota
Po roce 1945 se britská armáda potýkala při správě Palestiny s čím dál většími problémy. V noci z 16. na 17. června 1946 proběhla tzv. Noc mostů, kdy židovské elitní úderné jednotky Palmach zničily několik mostů, které spojovaly britský mandát Palestina s okolními zeměmi. Narušily tak britské zásobovací trasy. 17. Června zaútočila ozbrojená podzemní sionistická skupina „Lechi“(Bojovníci za svobodu Izraele) na železniční společnost ve městě Haifa. Další podzemní sionistická organizace – Irgun-zajala šest britských důstojníků.
Britská armáda začala jednat. 29.června provedla policejní a vojenskou operaci Agatha. Cílem bylo vypátrání ukrytých zbraní, zatčení vůdců zmíněných organizací, na které bylo pohlíženo jako na teroristické a odvrácení případného pokusu o jednostranné vyhlášení Židovského státu. Protože akce připadla na šabat, je také označována jako Černý šabat nebo Černá sobota.
Nasazené prostředky byly obrovské. Letadla nad městy, v ulicích těžká technika, ozbrojení vojáci. Zatčeno bylo 2700 lidí. Zabavena hromada zbraní. Uzavřena Židovská agentura, což byla neoficiální vláda pro židovské obyvatelstvo v Palestině. Bohužel celá operace právě zřejmě svým rozsahem připomněla mnohým Židům holokaust. Pochybný byl i výsledek operace – méně extremistické organizace svou činnost zastavili, ale radikálnější skupiny jako právě Irgun a Lechi naopak přitvrdily. Bomba v hotelu Krále Davida měla být pomstou za operaci Agatha, jakož i snahou o zničení citlivých dokumentů, které Britové získali a přechovávali právě v hotelu.
Akci vymyslel a zorganizoval šéf skupiny Irgun (někdy též označované jako Ecel)– Menachem Begin. Členové Irgunu se viděli jako „mstící meč Jišuvu“(tak sionisti označovali obyvatelstvo na území Palestiny). Cílem bylo, aby vláda nad mandátní Palestinou byla předána Židům. Prostředkem k tomu měla být dlouhotrtvající destruktivní kampaň, vrcholem které byl právě útok na hotel Krále Davida. (Britové vypsali za dopadení živého či mrtvého Begina odměnu 2 000 liber. Ten byl ale pro mnoho Židů bojovníkem za svobodu. Nerušeně tak žil pod cizím jménem na předměstí Tel –Avivu. Hned po útoku Begin zdůraznil, že skupina nechtěla žádné civilní oběti a že proto zavolala na tři místa, aby upozornila na útok. Uvedl také, že v telefonátu na recepci hotelu, když se snažili přesvědčit britského důstojníka, aby evakuoval hotel dostali odpověď :“Od Židů rozkazy nepřijímáme“.
Britská vláda se později vyjádřila že varování se nedostalo k nikomu “v takové pozici, aby měl dostatek pravomoci k vykonání jakékoli akce“ Analýzu událostí provedl i americký historik Thurston Clarke. Ten uvádí, že tyto tři telefonáty provedla tehdy 16ti letá Adina Hay. První , ve 12.22 směřoval na recepci hotelu a byl v hebrejštině a angličtině. Byl ignorován. Druhý telefonát přijali na francouzském konzulátu ve 12.27. Zde ho však vzali vážně a ve své budově, která byla poblíž hotelu provedli bezpečnostní opatření. Třetí telefonát- ve 12.31 byl do The Palestine Post. Zde operátorka neprodleně kontaktovala policii i sekretariát hotelu. Přítomný manažer měl údajně i objevit konvice s výbušninou. Na evekuaci však již bylo pozdě.
Reakce a kontroverze
Útok byl okem jak pro V.Británii, tak i pro Židovskou agenturu a obyvatele arabské i židovské Palestiny. Zřejmě však byl také jednou z rozhodujících příčin britského rozhodnutí složit svůj mandát nad Palestinou a předat ho OSN. (16 měsíců po výbuchu oznámila britská vláda, že se do poloviny roku 1948 stáhne z Palestiny). 15.5.1948 byl vyhlášen stát Izrael. Irgun a Lechi ztratily smysl své existence. Begin se stal vzorným politikem, později i izraelským premiérem . V roce 1978 získal Nobelovu cenu za mír. V roce 2006 byla odkryta plaketa připomínající výbuch, na které bylo napsáno: “Pro důvody známé jenom Britům, hotel nebyl evakuován“. Po zhoršení diplomatických vztahů s V. Británií byla nakonec sejmuta a osazena nová s anglickou verzí textu: “Varovné telefonáty vyzývající hosty hotelu k okamžitému odchodu byly uskutečněny do hotelu, The Palestine Post a na francouzský konzulát. Hotel nebyl evakuován a po 25 minutách bomby explodovaly. S politováním Irgunu ,92 lidí zemřelo“. Devadesátá druhá oběť byl Avraham Abramovitz- člen Irgunu postřelený při útěku od hotelu. Později svým zraněním podlehl. To ale vysvětluje pouze hebrejská verze textu, anglická nikoli.
Zdroj:článek J.Dráblíka,Fakta a svěděctví, 11/2013,Nakladatelství Naše Vojsko.