Bojová umění , bojové sporty, bojové systémy, street fight, sebeobrana, MMA, box, karate, judo, kick-box,thai-box, krav maga, různé druhy kung-fu, školy boje nožem nebo tyčí, všelijaké organizace a federace, malé či velké.
Dohromady přehršel názvů, které pro laika znamenají v podstatě jedno a to samé. Partu bláznů, kteří někam chodí a tam do sebe mlátí.
Všichni lidé jsou více či méně stejní – tedy mají většinou dvě ruce a dvě nohy a hlavu. Proto všechny výše uvedené bojové , sportovní,tradiční nebo jiné styly nutně používají stejné nebo podobné techniky. Resp.techniky vycházející ze stejných nebo podobných pohybů a mechaniky lidského těla.
Jenže bacha!!
Sportovec je připravován na sportovní výkon, medaile, popularitu. Připravuje se na zápas se stejně vyspělým a podobně zdatným soupeřem.
V bojovém umění se klade veliký důraz na tradici, filosofii, historii toho kterého umění. A tomu často podléhají také vyučované techniky.
Školy boje nožem učí, jak protivníka nakrájet na kousky. Ideálně tak, aby hned nevykrvácel.
Střelecké školy učí, jak protivníka co nejrychleji postřelit, ale pokud možno ne úplně zastřelit.
Sebeobranný systém zase učí nejrychlejší a nejjednodušší eliminaci hrozby. Pokud možno tak, aby fungovala za všech okolností.
A těmto požadavkům je uzpůsoben také trénink.
Sebeobrana totiž není jenom umění , jak se do někoho dobře trefit. Je to komplex znalostí a jednání, který je třeba správně chápat.
Sebeobrana mimo jiné totiž musí být přiměřená. Což se snadno řekne, ale mnohem hůř udělá. Zejména, když to pak následně posuzuje člověk, který v podobné situaci nikdy nebyl. Nikdy necvičil, netrénoval, s nikým nezápasil a většinu času tráví za psacím stolem četbou a rozborem trestního zákona a trestního řádu.
Sebeobrana je trochu tvrdší oříšek.
Než dojde k fyzickému napadení, vždycky se něco stane před tím. Vždy tomu něco předchází. Třeba se s útočníkem chvíli hádáte nebo na sebe křičíte. Nebo procházíte nebezpečným místem. Nebo jste do někoho omylem vrazíte. Nebo se chováte jako oběť a přitahujete tak problémy. Nebo nejste ochoten přejít na druhou stranu ulice, i když proti vám jde banda podivných bytostí. Nechcete nebo nemůžete utéci z místa kde hrozí potíže. Atd.
Pak teprve dochází k násilí.
Poměrně důležité také je kontrolovat, jaké poškození můžete útočníkovi způsobit, aniž by vám to přivodilo riziko tr. stíhání.
První úroveň sebeobrany je tedy o „nastražených anténách“. O předcházení a vyvarování se situací, ve kterých by mohlo dojít k nějakému konfliktu.
Druhá úroveň sebeobrany je o výrazu. Nechcete vypadat jako někdo, kdo se musí bránit. Nechcete vypadat jako oběť. Ale nechcete vypadat ani jako agresor. Záleží na tom, v jakém prostředí se pohybujete.
Třetí úroveň je o komunikaci , deeskalaci. Je třeba trochu umět uklidnit situaci. Získat si čas. Nebo naopak dát najevo, že jste dokonalý psychopat a tedy s vámi nebude jednoduchá práce.
Čtvrtá a pátá úroveň jsou fyzické techniky počínaje úhybem, zastavením, odstrčením, přes páky a lámání až po údery a kopy.
Šestá úroveň je použití zbraně.